Představujeme podobu útulen Via Czechia, které budou na dálkových trasách postupně investovat a stavět Lesy České republiky.  Spolupráce s LČR byla zahájena na jaře 2023, kdy jsme domluvili základní koncept staveb a vytipovali jejich umístění. Následně byl ve spolupráci s atelierem Landa Ruhmkorf Landscape Architekti vypracován projekt stavby včetně statického posudku. V roce 2024 by se mělo postavit prvních 20 z celkových cca 150 útulen.

Místa útulen

Navržená místa útulen se nacházejí na všech 6 stezkách Via Czechia a současně na pozemcích Lesy ČR. Celkový počet navržených míst je cca 150. Rozestup útulen od sebe činí přibližně 25-30 km, což je vzdálenost, kterou lze ujít za den. Lokality byly vytipovány s ohledem na potřeby poutníků tak aby ležela u stezek Via Czechia spíše v odlehlejších místech, kde nelze využít ubytování v penzionu nebo horské chatě.


Konstrukce stavby

Jedná se o malou dřevostavbu založenou na zemních vrutech o půdorysných rozměrech cca 3,0 x 3,0 m s celkovou výškou cca 4,5 m. Útulna má spodní patro tvořené dřevěnou podlahou umístěnou nad terénem. Přízemí je ze dvou stran kryto stěnami – dřevěným prkenným záklopem s mezerami. Nad spodním prostorem je snížené patro pro občasné přespání turistů.

Spodní část útulny se stolem a lavicemi slouží jako odpočinkové místo turistů, k přípravě jídla či k večernímu posezení. Mohou se zde setkat turisté z různých skupin a setrvat různě dlouhý čas. Pokud je již horní část útulny obsazena, je možno zde i nouzově přespat. Patro je přístupné po žebříku a je kryto stěnami ze všech stran. Horní část útulny slouží pro pohodlné přespání 4 osob.

Velkorysý přesah střechy zvětšuje krytou plochu a chrání konstrukci před deštěm, mezery mezi prkny ve spodní části dělají útulnu pocitově čistší a lehčí, přesto vytvářejí pocit bezpečí. Uzavřená stěna s prkny na sraz v horní části kryje nocležníky proti povětrnosti kompletně. Nahoře se také pocestní cítí bezpečněji, než kdyby měli spát na spodní podestě. Ve spací části jsou umístěny 4 okenice, kterými se dá prostor provětrat a je tak hygieničtější, v teplých letních měsících chladnější.

Stezka Slezskem – Vítkovská vrchovina

Na pomezí Moravy a Slezska, přesně na půli cesty mezi Hrubým Jeseníkem a Beskydy, leží Vítkovská vrchovina. Oblast, někdy také nazývaná Vítkovské vrchy, spadá pod pohoří Nízkého Jeseníku a je nejvýchodnějším geomorfologickým celkem České vysočiny. Vítkovskou vrchovinu ohraničuje na východě údolí Oderské brány, která již náleží k Západním Karpatům. Nejvyšší horou Vítkovské vrchoviny je 643 m vysoký Křížový vrch, ležící v nepřístupném vojenském újezdu Libavá. Nejvyšší sopka Nízkého Jeseníku, 780 metrů vysoký Velký Roudný, leží jen asi kilometr vně hranic Vítkovské vrchoviny. Naopak nejníže krajina klesá v údolí řeky Odry pod městem Odry.

Continue reading “Stezka Slezskem – Vítkovská vrchovina”

Stezka Slezskem – Slezské Beskydy

Slezské Beskydy (polsky Beskid Śląski) jsou posledním pohořím směrem na východ, kterým prochází Stezka Slezskem a de facto jsou i nejvýchodnějšími horami České republiky. Přísně vzato je nejvýchodnějším geomorfologickým celkem ČR Jablunkovská brázda – tou ale procházejí jen poslední stovky metrů trasy k nejvýchodnějšímu bodu ČR.

Continue reading “Stezka Slezskem – Slezské Beskydy”

Stezka Slezskem – Ostravská pánev a Podbeskydská pahorkatina

Ostravská pánev i Podbeskydská pahorkatina již leží v pohoří Západních Karpat. Mezi Ostravou a Třincem se však zatím jedná spíše o nížiny nebo jen mírně zvlněnou krajinu, která se plynule začne zvedat až dále na východě. Oba geomorfologické celky jsou zde svým charakterem podobné a proto jsme je spojili do jedné kapitoly a tedy do jednoho úseku Stezky Slezskem.

Continue reading “Stezka Slezskem – Ostravská pánev a Podbeskydská pahorkatina”

Stezka Slezskem – Nízký Jeseník

Nízký Jeseník je plochou nejrozsáhlejším a geologicky jedním z nejstarších pohoří v České republice, zasahuje do dvou krajů a rozkládá se na území Moravy i Slezska. Reliéfem poměrně ploché pohoří dosahuje svých nejvyšších poloh na západě, kde sousedí s Hrubým Jeseníkem, směrem k Moravské bráně a Hornomoravskému úvalu klesá do údolí Odry a Moravy. Nejvyšší horou Nízkého Jeseníku je 800 metrů vysoký zalesněný masiv Slunečné, dříve nazývaný Rozsutice.

Continue reading “Stezka Slezskem – Nízký Jeseník”

Stezka Slezskem – Zlatohorská vrchovina

Částečně zastíněna mnohem známějším Hrubým Jeseníkem, ocitá se Zlatohorská vrchovina poněkud mimo povědomí velké části návštěvníků Jeseníků. Přitom jde o rozsáhlé, členité a v mnohém velmi zajímavé pohoří s nádhernou přírodou a pohnutou historií. Název je odvozen od jména města Zlaté Hory a připomíná dávnou těžbu zlata, která již od raného středověku probíhala v oblasti Příčného vrchu, Rejvízu nebo Horního údolí.

Continue reading “Stezka Slezskem – Zlatohorská vrchovina”

Stezka Slezskem – Rychlebské hory a Vidnavská nížina

Tajuplné Rychlebské hory patří mezi milovníky turistiky k jakémusi poslednímu „neobjevenému“ místu u nás. Zejména jejich severní část od vrcholu hory Smrk až k Bílé Vodě patří k jedné z mála oblastí, kam ještě nedorazily davy lidí ani nepronikl turistický byznys v podobě nejrůznějších stezek v oblacích, půjčoven koloběžek a dalšího civilizačního smetí. V oblasti pohraničního hřebene stojí jediná turistická chata, Paprsek, postavená v roce 1932. V Rychlebských horách tak najdou svůj ostrůvek štěstí tuláci a trempové, kterým stačí jít pěknou pěšinou, rozhlédnout se do kraje nebo si lehnout na sluncem vyhřátý palouk.

Continue reading “Stezka Slezskem – Rychlebské hory a Vidnavská nížina”

Českomoravská stezka – Javořická vrchovina

Javořická vrchovina se nachází v jihozápadní části Českomoravské vrchoviny a je jejím nejvyšším geomorfologickým celkem. Tvoří ji dvě pohoří – Jihlavské vrchy a Novobystřická vrchovina – přičemž Českomoravská stezka prochází oběma těmito podcelky a přechází rovněž nejvyšší vrchol Javořické vrchoviny i celé Českomoravské vrchoviny, 837 metrů vysokou Javořici.

Javořická vrchovina navazuje na severovýchodě na Křižanovskou vrchovinu, ze západu sousedí s Křemešnickou vrchovinou a na samém jihozápadě přechází v Třeboňskou pánev. Jižní okraj oblasti pak tvoří státní hranice s Rakouskem mezi Novou vsí nad Lužnicí a Slavonicemi. Oblast přibližně vymezují tato města: na severu Třešť, na západě Jindřichův Hradec a Strmilov, na jihu Slavonice a na východě Dačice a Telč. Uvnitř Javořické vrchoviny leží jediné město, a to Nová Bystřice.

Continue reading “Českomoravská stezka – Javořická vrchovina”

Českomoravská stezka – Křižanovská vrchovina

Křižanovská vrchovina je rozsáhlý geomorfologický celek, který spadá do Českomoravské vrchoviny. Tvoří jej tři podcelky, přičemž Českomoravská stezka prochází dvěma z nich – nejprve Bítešskou vrchovinou a posléze Brtnickou vrchovinou.

Oblast se rozkládá až na výjimky na moravské části země a její západní okraj víceméně kopíruje historickou hranici Čech a Moravy. Křižanovskou vrchovinu na západě zhruba vymezují města Ždírec nad Doubravou, Jihlava a Slavonice; na východě a severu pak na jejím okraji leží Třebíč, Tišnov, Bystřice nad Pernštejnem a Nové Město na Moravě. Největším městem je krajská metropole Jihlava.

Continue reading “Českomoravská stezka – Křižanovská vrchovina”

Českomoravská stezka – Hornosvratecká vrchovina

Hornosvratecká vrchovina se skládá ze dvou pohoří – Žďárských vrchů a Nedvědické vrchoviny. Dohromady tvoří ucelenou oblast v oblasti Českomoravské vrchoviny, která je přibližně vymezena městy Polička, Letovice, Tišnov a Žďár nad Sázavou. Oblast leží víceméně celá v povodí horní Svratky, která pramení na úbočí Žákovy hory ve Žďárských vrších a od Herálce po Jimramov tvoří historickou hranici mezi Čechami a Moravou. Její hluboko zaříznuté údolí prochází výrazným tektonickým prolomem a tvoří přirozený průchod ze Žďárských vrchů až k Tišnovu a dále k Brnu. Údolí u obce Vír je hluboké až 300 metrů a je místem s největším vertikálním rozdílem na celé Českomoravské vrchovině.

Continue reading “Českomoravská stezka – Hornosvratecká vrchovina”

Českomoravská stezka – Českotřebovská vrchovina

Českotřebovská vrchovina je podcelkem Svitavské pahorkatiny; protože ale Českomoravská stezka prochází jen tímto pohořím, pojmenovali jsme úsek právě po něm. Na počátku úseku prochází stezka ještě Moravskotřebovskou pahorkatinou a v závěru pak Nedvědickou vrchovinou. Jde ale o velmi krátké úseky, a proto tyto geomorfologické celky nejsou do popisu zařazeny. Ostatně právě fenomén Českotřebovské vrchoviny s výrazným Hřebečovským hřbetem v podstatě určuje charakter putování na tomto úseku Českomoravské stezky.

Continue reading “Českomoravská stezka – Českotřebovská vrchovina”

Českomoravská stezka – Orlické hory a Podorlicko

Masiv Orlických hor vystupuje nad okolí táhlým, přes padesát kilometrů dlouhým hřebenem, po němž vedou cesty nabízející daleké výhledy do Čech, na Moravu i na polskou stranu. Jméno pohoří pochází od řeky Divoké Orlice, která protéká rovnoběžně s hřebenem Orlických hor, v délce asi třiceti kilometrů tvoří pohraniční tok s Polskem a teprve v oblasti Zemské brány proráží hlubokou soutěskou hlavní hřeben a stáčí se do vnitrozemí. Na Orlické hory navazuje jejich podhůří, takzvaná Podorlická pahorkatina s nejvyšším vrcholem Špičák u Deštného v Orlických horách.

Continue reading “Českomoravská stezka – Orlické hory a Podorlicko”

Českomoravská stezka – Králický Sněžník a Hanušovická vrchovina

Pohoří Králický Sněžník je svou rozlohou jedním z našich nejmenších horských celků, jeho nejvyšší hora jej však řadí na třetí příčku, hned za Krkonoše a Hrubý Jeseník. Ke Králickému Sněžníku přiléhá Hanušovická vrchovina, jakési jižní podhoří Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku.

Poměrně rozsáhlý geomorfologický celek Hanušovické vrchoviny leží jižně od Králického Sněžníku, od kterého jej mimo jiné odděluje hluboké údolí řeky Moravy. Na východě sousedí s Hrubým Jeseníkem, na západě s Orlickými horami a na jihu oblast zasahuje až do Litovelského Pomoraví. Nejvyšší částí Hanušovické vrchoviny je Branenská vrchovina s jediným tisícimetrovým vrcholem celé oblasti. Protože Českomoravská stezka prochází pouze Branenskou vrchovinou, budeme se dále zabývat pouze tímto podcelkem.

Continue reading “Českomoravská stezka – Králický Sněžník a Hanušovická vrchovina”

Centrální stezka – Moravskoslezské Beskydy a Jablunkovské mezihoří

Na pomezí Moravy, Slezska a Slovenska leží členité a rozsáhlé pohoří Moravskoslezských Beskyd. Beskydy již patří ke karpatským pohořím, která jsou mladší než pohoří České vysočiny, a proto tady najdeme velké výškové rozdíly, strmé svahy a bezpočet hlubokých údolí a roklí, kterými se prodírají dravé potoky a řeky. Na severu za Jablunkovským průsmykem navazuje na Moravskoslezské Beskydy nejmenší horský celek v ČR Jablunkovské mezihoří. Většina Jablunkovského mezihoří leží na území Slovenska a jeho nejvyšší vrchol je Kykuľa (844 m) ležící na slovensko-polské hranici. Nejvyšším vrcholem na českém území je Gírová vysoká 840 metrů.

Continue reading “Centrální stezka – Moravskoslezské Beskydy a Jablunkovské mezihoří”

Centrální stezka – Valašsko

Valašsko je svébytný národopisný a kulturní region, který se rozprostírá v nejvýchodnější části Moravy. Hranice oblasti jsou částečně neostré a do značné míry záleží na výkladu území ve vztahu k sousedícím regionům – na jihu to je Slovácko, na západě Haná a na severu Lašsko. Geomorfologicky leží Valašsko v oblasti Moravsko-slovenských Karpat a Západních Beskyd; mezi valašská pohoří (která alespoň zčásti leží na Valašsku) tak patří Vizovická vrchovina, Hostýnské vrchy, Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty.

Continue reading “Centrální stezka – Valašsko”

Centrální stezka – Slovácko

Slovácko je národopisnou oblastí na jihovýchodě Moravy, rozprostírající se na území Dolnomoravského úvalu a jemu přilehlých horských celcích. Spadají sem tedy oblasti Ždánického lesa, Chřib, Kyjovské pahorkatiny, Bílých Karpat a části Vizovické vrchoviny. Z hlediska popisu se zaměříme především na severní, spíše hornatější část Slovácka mezi Kyjovem a Napajedly, kudy Centrální stezka prochází.

Continue reading “Centrální stezka – Slovácko”

Centrální stezka – Brněnsko a Moravský kras

Jako Brněnsko je obvykle popisován kulturní a etnografický region obkružující největší moravské město do vzdálenosti přibližně 30 kilometrů. Název se rovněž používá pro destinační oblast podporující turistický ruch v okolí Brna. Moravský kras, jako jedinečná krasová oblast, vytváří v rámci Brněnska významnou a de facto samostatnou enklávu. Z tohoto důvodu byla oblast, kterou prochází devátý úsek Centrální stezky, pojmenována jako Brněnsko a Moravský kras. Při popisu se dále zaměříme jen na část Brněnska ležící severně od Brna – tedy na tu část, do které především trasa Centrální stezky zasahuje.

Continue reading “Centrální stezka – Brněnsko a Moravský kras”

Centrální stezka – Údolí Svratky

Svratka na úseku z Jimramova do Tišnova protéká nejvýchodnější částí Českomoravské vrchoviny, která spadá do geomorfologické oblasti Nedvědická vrchovina. Oblast se administrativně nachází na pomezí Vysočiny a Jihomoravského kraje a jelikož údolí a nejbližší okolí Svratky tvoří svébytný region, pojmenovali jsme tento úsek Centrální stezky právě po této významné moravské řece.

Continue reading “Centrální stezka – Údolí Svratky”

Centrální stezka – Žďárské vrchy

Žďárské vrchy jsou druhou nejvyšší horskou podoblastí na území Českomoravské vrchoviny. Nejvyšší hora Žďárských vrchů, Devět skal, svou výškou 836 m n. m. dosahuje jen o jeden metr níže než Javořice v Jihlavských vrších. Název Žďárské vrchy nese rovněž chráněná krajinná oblast, jejíž území se částečně prolíná s geografickými hranicemi pohoří. Oblast leží na pomezí Čech a Moravy a přibližně ji vymezují města Hlinsko, Proseč, Polička, Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou

Continue reading “Centrální stezka – Žďárské vrchy”